Jeseníky-Praděd

Jeseníky byly a jsou vyhledávaným turistickým místem. Vévodí jim hora Praděd vysoká 1492 metrů. Už na začátku 19. století stávala na jeho vrcholu chýše, která sloužila jako útulek v nepříznivém počasí. Později zde byla turisty postavena jednoduchá budova, která však nestačila stále stoupajícímu počtu návštěvníků.

PRADĚD

- je nejvyšší horou Moravy s 1 492 m n.m.
- Na jeho vrcholu stojí televizní vysílač s rozhlednou. Vysílač je vysoký 146,5 metru - původní výška 162 metrů klesla po výměně anténního nástavce v roce 1993. Z veřejně přístupné vyhlídky ve výšce 73 m je za dobrého počasí vidět Sněžka, Lysá hora a Radhošť, vzácně i Vysoké Tatry a Malá Fatra na Slovensku .
- Vrchol vysílače je nejvyšším pevným (byť umělým) bodem České republiky, s nadmořskou výškou mezi 1637 a 1638 metrů nad mořem leží výše, než vrchol Sněžky. Nejvýše současně dostupným místem je plošina 20 metrů pod vrcholem
- Původně stávala na vrcholu rozhledna, stavba byla zahájena v r. 1904. Později dostala rozhledna jméno - Strážní věž Habsburk (něm. Habsburgwarte). Ke stavbě byl použit nekvalitní materiál z nedalekých Tabulových skal, což mělo vliv na životnost věže. Dík za dokončení stavby patřil členům turistického spolku, kteří stavbu financovali a vykonávali ve svém volném čase. Proto se roku 1912 podařilo rozhlednu zkolaudovat. Stavba připomínala gotickou hradní věž, měla půdorys 15×14,5 ma výšku 32,5 m. V nejvyšším 7. patře byla vyhlídková plošina. V roce 1957 musela být rozhledna z bezpečnostních důvodů pro veřejnost uzavřena. Plánovaná rekonstrukce se pak již neuskutečnila, protože roku 1959 se celá stavba zřítila. Na vrcholu tak zůstala pouze budova meteorologické stanice a dřevěná útulna.
- Stavba vysílače byla zahájena roku 1968 dle návrhu architekta Jana Lišky ze Stavoprojektu Brno. Kvůli stavbě byla zřízena i asfaltová silnice z nedaleké Ovčárny, která nyní slouží k zásobování. Na rok 1977 bylo plánováno dokončení staveb, termín musel být kvůli špatným stavebním podmínkám posunut až na rok 1980. V objektu je umístěn vedle vysílací techniky i restaurace, hotel a vyhlídka.
(zdroj Wikipedie) 

VÝLET NA PRADĚD:

1.  Autem -  výjezd ze sedla zvaného Hvězda nad Karlovou Studánkou až na Ovčárnu. 
Za výjezd se platí poplatek u závory (povolenka s celodenním parkováním, Ceník viz. Kyvadlová doprava).
Pouští se nahoru v celé hodiny (7.00 - 17.00 h), sjezd je v polovině hodiny (7.30 - 17.30 h).
Z Ovčárny pokračujete pěšky 3,5 km po asfaltové silnici. 
2. Kyvadlovou dopravou -  jezdí denně.
Z parkoviště Hvězda jezdí bus na Ovčárnu, v celé hodiny nahoru (7.00 - 17.00 h), v polovině dolů (7.30 - 17.30 h).
Bus jezdí i z Karlovy Studánky (něco málo před celou hodinou, viz. jízdní řád  Kyvadlová doprava)
Z Ovčárny pokračujete pěšky 3,5 km po asfaltové silnici na Praděd.
3. Pěšky  - od  informačního turistického rozcestníku u hotelu Hubertus v Karlově Studánce:
  a) zelená turistická značka:  kolem kaple Sv. Huberta, začátek je lesem, pak po silnici až na Ovčárnu (cca 6 km) a dále na Praděd (3,5 km)
  b) modrá turistická značka: začátek a konec je souběh se žlutou turistickou značkou, od Hubertusu doprava po silnici 800 m směr na Jeseník, 
      poté odbočíme doleva do lesa, od rozcestí Na Paloučku začíná mírnější stoupání cca 6 km až k chatě Barborka, odtud pokračujeme po asfaltové silnici 3 km na Praděd.
  c) žlutá turistická značka:  Naučná stezka "Bílá Opava". Tato trasa je schůdná pouze v období, kdy už na Pradědu neleží sníh (tzn. duben-září/listopad). Začátek a konec souběh s modrou turistickou značkou. Od rozcestí Na paloučku začíná namáhavé stoupání kaňonem řeky, čekají vás můstky, žebříky, lávky, nádherné scenérie divoké řeky, celkem převýšení dosahuje 495 m k chatě Barborka. Nejvyšší vodopád měří 8 m. Od Barborky pokračujeme po asfaltu 3 km na Praděd.
                                            
 

  Stará rozhledna Habsburská věž na Pradědu

Nová rozhledna a televizní vysílač Praděd - restaurace a možnost ubytování

                                          Zima 2014

Praděd - pověst

V Hrubém Jeseníku nad Červenohorským sedlem se vypíná nejvyšší moravská hora, Praděd. Hora s lysým vrcholem, ze které jsou na východě vidět Tatry a na západě Krkonoš, dostala podle legendy jméno po bájném vládci tohoto pohoří, Pradědovi, o kterém vypráví řada pověstí. Hora Praděd měla původně ovšem jiné názvy, které se v průběhu staletí změnily. Jméno Praděd je zaznamenáno až od r. 1848. Staří Slované říkali hoře Stará vatra, koncem 14. stol. se nazývala Keilichter Schneeberg, tedy Keilichterská Sněžná hora, přičemž Keylicht bylo jménem jiné hory nad Červenohorským sedlem. Posléze dostala název Klínovcová hora, Niská Sněžka a až poté Altvater, v překladu Starý otec, což byl základ pro české jméno Praděd.
Praděd, dělí Moravu od Slezska a odedávna láká všechny pocestné. Dokáže jim však ukázat i svou nevlídnou tvář. To se zlobí Praděd, mocný vládce zdejších hor. Bere na sebe různé podoby, nejčastěji se však zjevuje jako stařec s dlouhým bílým vousem. Je spravedlivý, dobrotu dovede ocenit, zato na lidi zlé má spadeno. Běda tomu, kdo by ubližoval druhým nebo jeho milovaným horám.
Vypráví se příběh o ovčákovi, který své stádo často vyháněl na samé hřebeny hor, kde pak sedával a trápil se závistí. Toužil po pohodlnějším životě v blahobytu, jeho práce mu moc nevoněla. Až jednou se před ním země otevřela az hor vystoupil stařec, samotný duch jesenických hor.
Praděd ho žádal, aby mu věnoval nejlepší ovci ze stáda. Za ani mu slíbil, že si může nabrat do kapes dukátů, kolik se jich tam vejde. Nic víc, nic míň. A s tím zavedl hocha do podzemí. Ovčáček opravdu vybral ze stáda nejlepší kus, a pak v podzemí začal kapsy plnit dukáty. Když je měl téměř plné, povšiml si nádherného zlatého svícnu. Neodolal a schoval svícen za košili a chtěl odejít. Východ ale zmizel. Vyděšený chlapec bloudil podzemím a všude narážel jen na tvrdou skálu.
Pochopil, že stařec ho trestá za jeho chamtivost a že už nikdy nevyjde na denní světlo. Vtom se ale Praděd ještě jednou ukázal. Zahrozil ovčákovi, ozvala se hromová rána a chlapec ztratil vědomí. Když se probral, ležel na vrcholu neznámé hory, kapsy prázdné. Vůbec nelitoval, že přišel o všechny peníze, byl rád, že si zachránil holý život. Utíkal domů a ve vesnici pak vyprávěl, co se mu přihodilo.
Pasáček přitom nebyl jediný, kdo se na hoře s moudrým starcem setkal a komu pomohl nebo dobře poradil. Horalé usoudili, že to musí být dobrý strážný duch Jeseníků. Odvodili si, že dobrotivý stařec je jeden z jejich předků, jehož duch neodešel na věčnost, ale zůstal na světě, aby byl ochráncem svého potomstva. Jejich prapředek, Praděd. A tak mu Praděd začali říkat, když o něm mluvili, a stejně tak pojmenovali horu, ježto byla jeho sídlem.